Moje velká ostuda! „Prcka Morouse“ jsem poprvé a naposledy slyšel na desce "Sender Of Thoughts" v roce 1995. Krom zvedeného coveru od tatíka Blackmora "Gates Of Babylon" (originál samozřejmě RAINBOW) tehdy nabídl pouze nepříliš invenční pokus o power metal amerického střihu, když veškeré záblesky instrumentálního solidna srážel na kolena zpěvák Kristian "Krille" Andrén svým odpudivým a upištěným falzetem. Sejde z očí, sejde z mysli…jenže to by byla velká chyba!

Skupina totiž, pouze o chloupek času později, vyměnila kvílivého Kristiána za shootera par excelence - Urbana Breeda a začaly se dít věci! Kontury stylu najednou rýsovala mnohem jistější rukou, s přitvrzením rozkvetla v melancholických barvách paleta nápadů, skvělý vokální projev, chlapácky drsný a ve výškách řezavý, posunul výraz celého souboru o několik tříd výš. Nejdéle od minulé desky "Undead" lahůdková záležitost pro všechny power-pozitivní notoriky.

Novinka jde ale ještě dál. Všechno důležité z minula zůstalo bezezbytku zachováno, přibyl však úžasný cit pro melodii. Skutečně, od úvodní "Sword Of Retribution" zařízne nepřipraveného posluchače hustý kytarový riff, z něhož na hony cítit ducha starých METAL CHURCH, Urban Breed cedí sloky přes zuby, aby refrén rozezpíval do první skvělé hymny. A právě mnohem větší variabilita hlasu je další jasnou výhrou. Pravda, občas vokál připomene nejlepší časy již zmiňovaných amerických kovotepců, občas nám jeho barva přinese pozdravy dávno zaniklých SANCTUARY (či dnešních pokračovatelů NEVERMORE, chcete-li), ale to jsou pouze záchvěvy, čili zpěvu skládám hold. U nástrojové perfekce se, myslím, nemá cenu zdržovat. Zajímají vás další hitové (v dobrém smyslu) mordy? No co třeba hned druhá, svižně sekaná titulní kompozice? Nebo třetí "Ethereal Soul", ponurá, valivě těžkotonážní skladba? Je to neuvěřitelné, ale takhle se dá pokračovat až k poslední, jedenácté "Don´t Pray For Me". Nepamatuji snad desku, kde by jakákoliv skladba byla potencionálním hitem, žádná jen do počtu. Bravo, pánové! Bravissimo!

Jestli se vám stýská po METAL CHURCH s Mikem Howem u mikrofonu (a tenhle reunion možná nezůstane jen zbožným přáním fanoušků!), případně netrpělivě stříháte metr, nemohouce se dočkat nové dávky nostalgie z pera mistrovských smutkotvůrců NEVERMORE, rozhodně zkuste omrknout zoubky pana „Morouse“. Dám ruku do ohně, že nebudete litovat!